Slunce
Slunce
(332 950 Zemí) (27,9 G)
Slunce je od Země nejbližší hvězda. Je asi 150 milionů km (1 AU) daleko od Země. Je to koule žhavých plynů o hmotnosti 1,989×1030 kg (330 000 krát více než Země a 99,8% hmotnosti sluneční soustavy), která neustále produkuje ohromné množství energie. Její výkon je zhruba 4×1026 W, z něhož na Zemi dopadá jen asi 45 miliardtin. I tak tok energie ze Slunce na Zemi činí asi 1,4 kW m-2. Slunce je hvězda hlavní posloupnosti, spektrální třídy G2. Slunce patří do třídy svítivosti V. Slunce obíhá okolo středu Galaxie ve vzdálenosti od 25 000 do 28 000 světelných let od jejího středu. Oběh trvá přibližně 226 milionů let.
Pozorování
Střední vzdálenost od
Země149,6×106 km
(8,31 světelné minuty)
Hvězdná velikost (V)
−26,8m
Absolutní hvězdná velikost
4,8m
Elementy dráhy
Střední vzdálenost od středu
Mléčné dráhy2,5×1017 km
(26 000 světelných let)
Galaktická perioda (oběžná doba)
2,26×108 a
Orbitální rychlost
217 km/s
Fyzikální charakteristiky
Průměr
1,392×106 km
(109 Zemí)
Zploštění
9×10-6
Povrch
6,09×1012 km²
(11 900 Zemí)
Objem
1,41×1018 km³
(1 300 000 Zemí)
Hmotnost
1,9891 × 1030 kg
Hustota
1,408 g/cm³
Gravitace na povrchu
273,95 m/s2>
Úniková rychlost
na povrchu617,54 km/s
Povrchová teplota
5780 K
Teplota koróny
5 MK
Teplota jádra
~13,6 MK
Zářivý výkon (L☉)
3,827×1026 W
Intenzita záření (I☉)
2,009×107 W sr-1
Charakteristiky rotace
Sklon
7,25°
(k ekliptice)
67.23°
(k rovině Mléčné dráhy)
Rektascenze
severního pólu286,13°
(19 h 4 min 31,2 s)
Deklinace
63,87°
Perioda rotace
na rovníku25,3800 dní
(25 d 9 h 7 min 12,8 s)
Rychlost rotace
na rovníku7174 km/h
Složení fotosféry
Vodík
73,46 %
Hélium
24,85 %
Kyslík
0,77 %
Uhlík
0,29 %
Železo
0,16 %
Neon
0,12 %
Dusík
0,09 %
Křemík
0,07 %
Hořčík
0,05 %
Síra
0,04 %
Slunce je staré přibližně 4,6 miliard let, což ho řadí mezi hvězdy středního věku. Bude svítit ještě asi 5 miliard let. Teplota na povrchu Slunce činí asi 5 800 K, proto ho vnímáme jako žluté (i když maximum jeho vyzařování je v zelené části viditelného spektra). Průměr Slunce je zhruba 1 400 000 km což je asi 109 průměrů Země. Jeho objem je tedy asi 1,3 milionkrát větší než objem Země. Hustota Slunce je průměrně 1 400 kg m-3. Slunce se otáčí jinou rychlostí u pólů a na rovníku. Na rovníku se otočí jednou za 25 dní, na pólu za 36 dní. Jeho absolutní magnituda je +4,1, relativní pak -26,8. Je to tak nejjasnější těleso na obloze.
Složení Slunce
-
Složení Slunce v procentech počtu atomů vodík 92,1% helium 7,8% kyslík 0,061% uhlík 0,030% dusík 0,0084% neon 0,0076% železo 0,0037% křemík 0,0031% hořčík 0,0024% síra 0,0015% ostatní 0,0015%
V hmotnostních poměrech je Slunce složeno ze zhruba 3/4 vodíku a 1/4 hélia.
Jádro
Uprostřed Slunce se nachází jádro, kde dochází k uvolňování energie.
Teplota v jádru dosahuje 1,5 . 107 K a hustota plazmy se zde pohybuje okolo 130 000 kg.m-3. V tomto prostředí se vodík postupně a velmi pomalu mění na helium za uvolnění obrovského množství energie. Každou sekundu se při tom spálí 700 000 000 tun vodíku. Ani to však neznamená, že uvnitř Slunce děj probíhá nějak překotně. Musíme mít na paměti velké rozměry Slunce. Hustota výkonu Slunce je pouhých 0,19 mW.kg-1.
Postupně přes několik mezistupňů v tzv. proton-protonovém cyklu dojde ke sloučení čtyř protonů v jednu α-částici - jádra helia, přičemž dva z protonů se přemění na neutrony. Řetězec těchto reakcí produkuje mnoho energie ve formě fotonů tvrdého gama záření. Ty pronikají k chladnějšímu povrchu, což jim trvá podle různých odhadů od asi 17 tisíců[1] po 50 miliónů let.[2] Za tu dobu předají většinu své energie hmotě Slunce a stanou se z nich fotony o mnohem delších vlnových délkách, například fotony viditelného světla. Mnohem rychleji se k povrchu dostanou vzniklá neutrina, pro které hmota Slunce prakticky není překážkou.
Vrstva v zářivé rovnováze
Tato vrstva je široká zhruba půl milionu km. Zářivá rovnováha znamená, že co atomy v této vrstvě pohltí, to také později vyzáří, přičemž tlak záření vyrovnává gravitační tlak. Právě tato vrstva způsobuje výrazné zpomalení fotonů, protože každý foton, který je pohlcen, je následně vyzářen v náhodném směru.
Konvektivní zóna
Tato vrstva o tloušťce asi 200 tisíc km se podobá hrnci s vroucí vodou. Studenější hmota padá směrem ke středu Slunce, ohřátá se dere k povrchu.
Fotosféra
Fotosféra je to, co na Slunci vidíme. Je na ní možné pozorovat vrcholky vystupujících proudů z konvektivní zóny (granulace). Nápadné jsou také sluneční skvrny a protuberance.
Chromosféra
Chromosféra je vcelku tenká vrstva nad fotosférou. Její teplota stoupá směrem od Slunce. Objevují se v ní chromosférické erupce.
Koróna
Koróna nemá vnější hranici a zasahuje hluboko do sluneční soustavy. Její teplota je okolo 1 500 000 K. Velmi dobře se dá pozorovat při zatměních Slunce
Náhledy fotografií ze složky Slunce